reklama

Management lesa ve zvláště chráněných územích

1. Úvod: Management lesů ve zvláště chráněných územích byl vždy předmětem diskusí mezi různými zájmovými skupinami. Rozpor mezi zájmy ochrany přírody a zájmy hospodářskými patří k nejčastějším náplním těchto diskuzí. Cílem tohoto příspěvku je proto nastínit principy přírodě blízkého managementu lesů, který by byl v souladu se zájmy ochrany přírody, ale zároveň by umožnil v podstatě plnohodnotné hospodářské využívání lesů, tam kde je to podle platných předpisů možné. Na tomto místě je nutno upozornit, že uplatňování principů přírodě blízkého hospodaření není v žádném případě obecným cílem managementu lesa ve zvláště chráněných územích s výjimkou části lesů trvale určených k plnění produkčních funkcí. Samovolný vývoj a ochrana přírodních procesů jsou hlavním cílem managementu v těchto územích a přírodě blízké hospodaření by mělo sloužit pouze jako dočasný nástroj managementu při přípravě na převod do bezzásahového managementu .

Písmo: A- | A+

 Přírodě blízké lesní hospodářství, trvale udržitelné lesní hospodářství, víceúčelové lesní hospodářství, to všechno jsou systémy managementu lesa, které by měly do určité míry reflektovat všechny tři základní funkce lesa:

- funkci hospodářskou,

- funkci ekologickou,

- funkci sociální.

Tento příspěvek si neklade za cíl přesně definovat rozdíly mezi jednotlivými systémy, protože to často ani není prakticky možné. V posledních letech ale začal vznikat nový systém hospodaření označovaný často jako ekologické lesnictví, který podle posledních vědeckých poznatků plně reflektuje ekologickou funkci lesa, která je z hlediska zájmů ochrany přírody pravděpodobně nejvíce důležitá. Důvodem vzniku tohoto systému, byla dlouhodobá kritika různých vědeckých a profesních skupin dosavadního přístupu lesnického hospodaření v mnoha regionech světa a jeho efektu na biologickou diverzitu lesa.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

2. Ekologické lesnictví

Ekologické lesnictví vychází z principu tzv. ekosystémového managementu. Obecně je za ekosystémový management považován takový přístup k managementu přírodních zdrojů, jehož cílem je trvale udržet daný ekosystém při zachování všech jeho ekologických a sociálních funkcí.

2.1 Základní předpoklad

Podle základního předpokladu ekologické lesnictví, by management lesního ekosystému měl být prováděn v rámci mezí daných přirozeným režimem disturbancí (narušení), který existoval v ekosystému před zásadním ovlivněním člověkem. Podle tohoto klíčového předpokladu se původní druhy obývající lesní ekosystém vyvinuly za poměrů přírodního režimu narušení a proto využití těchto poměrů v plné šíři v rámci managementu je nejlepším řešením pro ochranu biodiverzity.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

3. Přirozený režim narušení

Přirozený režim narušení lesního ekosystému je definován na základě těchto vlastností:

- popis typů disturbancí (narušení) v daném lesním ekosystému,

- popis frekvence výskytu disturbancí,

- popis potencionálních efektů na lesní ekosystém (plocha narušeného lesa + podíl narušených stromů na ploše + způsob jejich narušení),

- popis biologického „dědictví" po odeznění narušení.

Biologické dědictví, které zůstává v ekosystému po odeznění disturbance (Tab. 1) se v posledních studiích ukázalo jako velmi důležité pro následnou obnovu ekosystému po disturbanci. Z hlediska ochrany biodiverzity má toto biologické dědictví obrovský význam a slouží jako „záchranný člun" pro přežití různých druhů organismů.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

4. Principy ekologického lesnictví

Ekologické lesnictví je založeno na třech základních principech, které vznikly na základě dlouhodobého výzkumu režimů narušení lesního ekosystému a jeho následné obnovy po tomto narušení. Tyto tři základní principy zahrnují:

1. Porozumění významu biologického dědictví, které vzniká v ekosystému po disturbanci a zahrnutí tohoto do dědictví do systému hospodaření, především při nahodilých a úmyslných těžbách.

2. Rozpoznat význam procesů samovolného vývoje porostu po disturbanci, především mortalitu stromů na úrovní jedinců a její roli při vytváření heterogenity porostu a zahrnutí těchto procesů do výchovy porostů.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

3. Rozpoznat význam regenerace porostu po disturbanci ať už přirozené nebo umělé (těžba) pro vývoj komplexity lesního ekosystému jak z hlediska procesu tak z hlediska času a zahrnout tyto poznatky do plánování managementových zásahů.

5. Rozdíl mezi tradičními systémy hospodaření a přírodním režimem narušení

Biologické dědictví, které v ekosystému zůstává v případě tradičních systémů hospodaření se výrazně liší od přirozeného režimu disturbancí. Základní rozdíly jsou zřejmé při srovnání tabulky 1 a 2. Rozdíl v charakteru biologického dědictví mezi přirozeným režimem hospodaření a konkrétním systémem hospodaření je pravděpodobně jednou z hlavních příčin výrazného poklesu biodiverzity v hospodářských lesích. Zásadní rozdíl také panuje mezi přirozeným vývojem porostu po narušení, který je většinou charakterizovaný mortalitou stromů v důsledku konkurence a narušení nízké intenzity a rozsahu a tradiční výchovou porostů motivovanou hospodářskými výnosy (Tab. 3).

6. Formulování koncepce ekologického lesnictví

Klasické systémy hospodaření v lese zahrnují komplexní metodické popisy obnovy a výchovy lesa. V případě ekologického lesnictví, které zahrnuje pochopení a uplatnění přirozených disturbancí a přirozeného vývoje porostu do systému managementu, je nutno definovat tyto metodiky ze stejného důvodu jako v klasických systémech.

 Prvním krokem uplatnění principů ekologického lesnictví je pochopení, že vytváření a udržování vhodných strukturních, kompozičních a funkčních atributů lesa je hlavním cílem managementu. Vhodný atribut je v tomto případě definován ve smyslu vytyčeného cíle, což pro ekologické lesnictví vždy znamená ekologickou funkci lesa.

 Cílem ekologického lesnictví není kopírovat systém přirozených disturbancí a přirozeného vývoje porostu, protože to není z principu možné. Cílem je porozumění přirozených procesů a jejich výsledného efektu na les a na základě tohoto porozumění vytvořit systém managementu, pomocí kterého bude dosaženo stanovaného cíle, tzn. ekologickou funkci lesa.

 Tři principy vytvářející základ systému hospodaření ekologického lesnictví zahrnují:

1. Zahrnutí biologického dědictví do systému těžebních zásahů.

2. Zahrnutí přirozených procesů vývoje porostu, včetně lokálních disturbancí do výchovných zásahů.

3. Umožnění dostatečné doby regenerace ekosystému mezi těžebními zásahy

6.1 Zahrnutí biologického dědictví do systému těžebních zásahů.

Zahrnutí managementu biologického dědictví disturbancí (Tab. 1) do systému těžebních zásahů je první klíčový princip ekologického lesnictví. Toto biologické dědictví zahrnuje důležité strukturní prvky z existujícího porostu jako jsou např. staré stromy velkých dimenzí, odumírající stromy, souše a ležící tlející dřevo. Tyto strukturní prvky ve většině případů alespoň částečně přetrvávají jako dědictví i v případě velmi intenzivní disturbance. Zároveň mají důležitou roli z hlediska přirozeného prostředí různých druhů a výrazně ovlivňují prostředí a vývoj porostu po disturbanci. Jakmile jsou tyto prvky jednou z porostu odstraněny, není možné je obnovit. Z toho důvodu musí být tyto prvky zachovány z porostu před těžebním zásahem. Vyjmenované strukturní prvky zásadně, přímo i nepřímo, ovlivňují úroveň biologické diverzity v lese a proto je logicky jejich management pro ekologické lesnictví klíčový.

 Uchování biologického dědictví a to jak dědictví strukturního (živé stromy, souše a klády), ale i kompozičního (dřevina) je součástí systému těžebních zásahů v mnoha regionech světa. Takto vytvořené pěstební a těžební systémy musí řešit tři základní otázky zahrnující co uchovat, kolik uchovat a v jakém prostorovém designu uchovat. Rozhodnutí těchto tří základních proměnných bude záviset na typu lesního ekosystému a cíli a prioritách managementu.

6.2 Zahrnutí přirozených procesů vývoje porostu, včetně lokálních disturbancí do výchovných zásahů.

Management již existujících porostů s cílem udržet nebo obnovit strukturální a kompoziční heterogenitu je druhým základní principem a cílem ekologického lesnictví. Netradiční využívání výchovných zásahů je jednou z cest k dosažení toho cíle. V případě ekologického lesnictví je cílem výchovných zásahů vytvoření strukturální a kompoziční heterogenity spíše než zaměření na přírůst a kvalitu vybraných jedinců jako v případě standardních systémů hospodaření (Tab. 3). Mezi konkrétní cíle takto uplatňovaných výchovných zásahů, které jsou v souladu s procesy přirozeného vývoje porostu patří:

- výchovné zásahy zaměřené na rozvoj stromů velkých dimenzí,

- výchovné zásahy s proměnlivou intenzitou ke stimulování horizontální heterogenity porostu,

- výchovné zásahy zaměřené na podporu kompoziční heterogenity (druhová skladba),

- vytváření porostních mezer jako podpora rozvoje vertikální a horizontální heterogenity a podpora rozvoje přirozené obnovy.

 Lokální disturbance způsobené např. větrem, sněhem, zvěří, hmyzem nebo houbovými chorobami doplňují procesy přirozeného vývoje porostu jako je hlavně mortalita stromů v důsledku konkurence o zdroje. Z tohoto důvodu musí v případě ekologického lesnictví výchovné zásahy zahrnovat analogii k tomuto procesu, podobně jako standardní výchovné zásahy jsou analogií mortality stromů v důsledku konkurence. Výchovné zásahy s proměnlivou intenzitou jsou jedním ze způsobů jak napodobit oba zmiňované procesy. V rámci tohoto typu výchovného zásahu existují bloky stromů, které jsou nedotčené zásahem, bloky stromů kde byl proveden intenzivní zásah (porostní mezera) a bloky stromů kde byl proveden zásah se střední intenzitou. Výsledkem je mnohem větší prostorová variabilita v hustotě stromů a následkem toho také vetší strukturní a kompoziční variabilita.

6.3 Umožnění dostatečné doby regenerace ekosystému mezi těžebními zásahy

Třetím principem ekologického lesnictví je dostatečná doba regenerace porostu mezi jednotlivými těžebními zásahy. Důvodem tohoto kroku je umožnění rozvoje komplexní strukturální a kompoziční heterogenity porostu. V případě ekologického lesnictví míra vývoje cílových strukturních prvků v porostu zásadně ovlivňuje tuto dobu obnovy a plánování dalších těžebních zásahů.

 Tento základní princip ekologického lesnictví bude pravděpodobně v rozporu s tradičním způsobem plánovaní těžebních (managementových) zásahů v klasických systémech hospodaření. V těchto systémech jsou převážně ekonomické důvody a růstové faktory používány při časování těžebních zásahů. V případě ekologického lesnictví, kdy cílem je vytvoření dostatečného počtu starých stromů velkých dimenzí, případně souší a ležícího dřeva, bude časové období mezi plánovanými těžebními zásahy podstatně delší. V případě ekologického lesnictví není důvod používat pro plánování těžebních zásahů finanční nebo růstové faktory. Hlavními důvody při rozhodování o plánovaných těžebních zásazích by měl být rozvoj dostatečné strukturní komplexity porostu, kompoziční diverzity porostu a vnitřní porostní heterogenity.

7. Závěr

Cílem tohoto příspěvku byl pokus o formulaci principů systému managementu lesa ve zvláště chráněných územích, který by při zachování hospodářského využití lesa dostatečně respektoval zájmy ochrany přírody. Ekologické lesnictví, které je založeno na pochopení a uplatnění přirozených disturbancí a přirozeného vývoje porostu do systému managementu je pravděpodobně v současnosti jedním z nejlepších systémů managementu pro tento typ území. Základní předpoklad ekologického lesnictví, kdy management lesního ekosystému musí být prováděn v rámci mezí daných přirozeným režimem disturbancí (narušení), je nejlepším řešením pro ochranu biodiverzity v lesních ekosystémech. Tento typ managementu ale zároveň klade velké nároky na pochopení přirozené dynamiky konkrétního typu lesního ekosystému a definování systému hospodaření, který bude ve shodě s přirozeným vývojem daného ekosystému. V tomto příspěvku byly nastíněny základní principy tohoto přístupu na kterých bude možné definovat konkrétní způsoby a systémy managementu v jednotlivých typech lesních ekosystémů v našich podmínkách.

Seznam příloh

Tabulka 1. Biologické dědictví spojené s výskytem dvou základních typů narušení (vítr a lýkožrout smrkový), které jsou běžné pro naše podmínky. Porovnej s tabulkou 2.

Tabulka 2. Biologické dědictví spojené s výskytem tradičním systémů hospodaření. Porovnej s tabulkou 1.

Tabulka 3. Rozdíly mezi přirozeně působícími procesy během samovolného vývoje porostu a tradičními výchovnými pěstebními zásahy.

Tabulka 1. Biologické dědictví spojené s výskytem dvou základních typů narušení (vítr a lýkožrout smrkový), které jsou běžné pro naše podmínky. Porovnej s tabulkou 2.

Typ narušení

Vítr

Lýkožrout smrkový

Úroveň narušení

Strom

Porostní mezera

Porost

Strom

Porostní mezera

Porost

Biologické dědictví po narušení

Živé staré stromy

Ne

Málo/Ne

Málo/ne

Ne

Málo/Ne

Málo/ne

Banka zmlazení

Možná

Možná

Možná

Pravděpodobně

Pravděpodobně

Pravděpodobně

Neporušená podúroveň

Možná

Ano

Ano

Možná

Ano

Ano

Stojící souše

Ne

Málo

Málo

Ano

Hodně

Hondě

Ležící klády

Ano

Hodně

Hodně

Ne

Ne

Ne

Vývraty

Ano

Hodně

Hodně

Ne

Ne

Ne

Minerální půda

Ano

Ano

Ano

Ne

Ne

Ne

Tabulka 2. Biologické dědictví spojené s výskytem tradičním systémů hospodaření. Porovnej s tabulkou 1.

Biologické dědictví

Systém hospodaření

Holosečné hosp.

Podrostní hosp.

Výběrné hosp.

Živé staré stromy

Ne

Ano (Ne)

Ano

Banka zmlazení

Ne

Ano

Ano

Neporušená podúroveň

Ne

Možná

Možná

Stojící souše

Ne

Ne

Ne

Ležící klády

Ne

Ne

Ne

Vývraty

Ne

Ne

Ne

Minerální půda

Ano

Možná

Možná

Tabulka 3. Rozdíly mezi přirozeně působícími procesy během samovolného vývoje porostu a tradičními výchovnými pěstebními zásahy.

Samovolně vyvíjející se porost

Tradičně hospodářsky vychovávaný porost

Proces

Příčina

Výsledek

Zásah

Důvod

Výsledek

Mortalita stromů v důsledku konkurence

Konkurence o zdroje

Přežívání větších stromů

Výchovný zásah

Kvalitní sortimenty ekonomicky cenných dřevin. Prostor pro růst cílových stromů.

Preference větších stromů

Přežívání konkurenčně silnějších stromů bez ohledu na druh

Preference ekonomicky cenných dřevin

Posun směrem k uniformnímu rozdělení velikostí stromů

Posun směrem k uniformnímu rozdělení stromů

Kvalita a forma stromů je variabilní

Preference "kvalitních" stromů

Vznik tlejícího dřeva - souše a ležící klády

Disturbance nízké intenzity

Vnější činitelé - vítr, sníh, choroby, hmyz

Odstranění dominantních jedinců

V tradičních systémech neexistuje analogie. 

Vytvoření porostních mezer

Uzavírání porostních mezer přežívajícími stromy

Výškový přírůst existující banky zmlazení

Vznik nové banky zmlazení

Vznik a odrůstání podrostu (keře, byliny, trávy, atd.)

Vznik tlejícího dřeva - souše a ležící klády

Rastislav Jakuš

Rastislav Jakuš

Bloger 
  • Počet článkov:  61
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Som lesný inžinier. 1) Mal som možnosť študovať kalamity a metódy ochrany lesa v Tatrách, na Poľane, na severnom Slovensku, vo viacerých európskych štátoch (Čechy, Nemecko, Poľsko, Francúzko, Švédsko, Fínsko), v USA, v Rusku a v Číne (Tibet). Ako špecialista na problematiku smrekových ekosystémov, hľadám rovnováhu medzi ochranou prírody a racionálnym obhospodarovaním lesov. Som za to, aby sa v prírodných rezerváciách neťažilo drevo, ani keď sa tam premnoží lykožrút. Na druhej strane podporujem prírode blízke obhospodarovanie a racionálne opatrenia proti lykožrútom v hospodárskych lesoch. Myslím že ochrana prírody, vrátane bezzásahovosti v prírodných rezerváciách, a racionálne obhospodarovanie lesov sa navzájom nevylučujú. Snažím sa nájť to čo je spoločné medzi ochrancami prírody a lesníkmi. Nie vzdy sa mi to darí. 2) Na svojich cestách za lykožrútmi som mal mnoho zážitkov mimo hraníc klasickej vedy. Zoznam autorových rubrík:  Veda versus falošné mýtyŠirsie súvislostiRecesia +/-Čaro prírodySúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

20 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu